Krátce po ustanovující schůzi spolku Sokol Valašské Meziříčí dne 28. března 1864 si jeho členové pronajali v hostinci u Kašlíků místnost na cvičení, kde jediným nářadím byly obyčejné kruhy zavěšené na dřevěném trámu ve stropu místnosti. Ve stejném roce si spolek pronajal u Kašlíků pozemek na zahradě a zbudoval si zde letní cvičiště mezi stodolou a domem. Jelikož bylo cvičiště ohrazeno laťkovým plotem, nikdo mu neříkal jinak než „Ohrada“. Tělocvičný spolek tak měl možnost vybudovat větší zázemí, proto br. Dr. František Barvič nakreslil vzory cvičícího nářadí, které potom vyrobili řemeslníci z města. Tím se zrodil základ pro navštěvování pravidelných cvičebních hodin.
Místní spolek Sokol se vyvíjel, ale vlastní prostory s tělocvičnou nebyly stále vyřešeny. Venkovní cvičiště se dalo používat pouze v letních měsících, a proto od roku 1872 byla pronajata místnost na půdě záloženského domu (pozdější košíkářská škola). Dlouholeté řešení problému s místem na tělocvik se vyřešil dne 25. března 1877 pronájmem místnosti v budově gymnázia ve Valašském Meziříčí s upravením cvičebních hodin na úterý a pátek večer. Za dalších deset let vypracoval návrh spolkové tělocvičny br. Staněk a byl ustanoven „Stavební fond“.
Spolku se podařilo koupit vlastní pozemek pro stavbu tělocvičny a konečně v roce 1904 vykoupil restauraci u Kašlíků i se všemi nemovitostmi pro stavbu Sokolského domu. Sokolský dům byl dostavěn a kolaudován o rok později a samotné cvičení se přesunulo do sokolovny. Sokolský dům dne 10. července 1909 v noci ze soboty na neděli vyhořel, shořel sál i s tělocvičnou a ostatními místnostmi a zůstal pouze hostinec.
Doslova z popela staré sokolovny se začal rodit nový Sokolský dům podle návrhu ředitele odborné školy architekta Alberta Grubera. Slavnostní otevření proběhlo již 11. prosince 1910, následné práce pokračovaly až do 10. února 1912. Rozvoj spolku přerušila první světová válka. V listopadu 1914 se nastěhoval do sokolovny vojenský lazaret. Mezi členy byla obava, že rakouské úřady jednotu rozpustí a majetek zabaví, proto byla svolána 6. prosince 1915 mimořádná valná hromada a movitý majetek byl rozdán členům. Následující rok se vojenský lazaret vystěhoval, ale spolek nejevil téměř žádné známky činnosti. S následujícími převratovými událostmi 28. října 1918 se po obdržení zprávy o vyhlášení republiky ve Valašském Meziříčí a Krásně nad Bečvou následujícího dne ráno členové spolku zapojili k zajištění pořádku a bezpečnosti ve Valašském Meziříčí a okolí. V sokolovně se na oslavu vyhlášení Československa konala slavnostní akademie za velké účasti občanů města.
Během dvacátých let 20. století zažil spolek Sokol ve Valašském Meziříčí a Sokolský dům své nejlepší časy. Tělocvična i venkovní cvičiště bývalo obsazeno cvičenci, v sále se konaly divadelní a pěvecká vystoupení a členové byli aktivně zapojeni do veřejného života ve městě. Již na konci dvacátých let bylo tolik cvičících členů, že kapacita Sokolského domu byla vyčerpána. Proto bylo rozhodnuto o přestavbě stávající budovy, zvýšení její kapacity a zřízení koupaliště a lázní. Vypracování plánu dostal za úkol člen sokola architekt Bohumír Kupka. Jediná provedená úprava se týkala pouze venkovního cvičiště, došlo ke zvětšení plochy pro cvičení až tří set cvičenců. Následnou modernizaci Sokolského domu a další stavbu nejprve zhatila světová krize. Zisky spolku poklesly a vzniklé dluhy byly splaceny až v roce 1935. Následná politická destabilizace v Evropě nadobro překazila možnou přestavbu sokolovny podle návrhu Bohumíra Kupky. Ve druhém pololetí roku 1938 byla zrušena divadelní představení, jelikož zde bylo ubytováno čs. vojsko.
Nejslavnější období Sokolského domu končí 15. března 1939. Veškeré místnosti byly obsazeny od 15. března do 5. dubna 1939 vojenskými oddíly nacistického Německa. Následně německé úřady ve vzniklém protektorátu ztěžovaly činnost např. zákazem vytápění tělocvičny. Toto opatření nezaznamenalo u členstva skoro žádnou negativní odezvu a i ve zhoršených podmínkách pokračovali ve cvičení. Následnou represí protektorátním ministerstvem vnitra dne 13. dubna 1941 byla veškerá sokolská činnost zrušena a majetek zabaven. 8. října byli zatčení činovníci sokola a 11. října došlo k rozpuštění České obce sokolské a veškerý spolkový majetek propadl říši. Německé úřady se snažily vymazat v okolí Sokolského domu všechny atributy sokolského spolku. Ulice Sokolská byla přejmenována na Adolf Hitlerstrasse, ulice Tyršova na Mozartovu, Fügnerova na ulici M. Jahna. Ze sokolského domu byly odstraněny všechny štukové reliéfy Tyrše, Fügnera, Palackého, J. Žižky, Havlíčka, Komenského a Karla IV. i sokolské monogramy a reliéfy. Sokolovna se tak stala mrtvým domem, zato však všeobecný odpor sílil. Od roku 1943 budova sloužila jako sklad zabaveného židovského majetku a následně prodána Kuratoriu. Od léta 1944 se na opravené sokolovně objevil nápis Jugendhaus a v místnostech znak Kuratoria. Od října zde byli opět ubytovani němečtí vojáci. S blížícím se koncem války byly na venkovním cvičišti vykopány klikaté zákopy. Během osvobozovacích bojů 6. května 1945 utrpěla sokolovna značné škody. S následnou obnovou po druhé světové válce došlo k umístění pamětní desky popraveným a zemřelým členům jednoty za doby okupace na fasádu budovy.
Na slavnou dobu první republiky již Sokolský dům nenavázal z důvodů převzetí moci Komunistickou stranou Československa a cílenou likvidací všech vlasteneckých spolků. Podruhé došlo ke zrušení všech jednot Sokola v Československu nařízením Ústředního výboru KSČ v roce 1956 a majetek byl zabaven. Obnovení a následné navrácení majetku bylo možné v roce 1990 po pádu komunismu. Znovuobnovená jednota tělocvičného spolku Sokol ve Valašském Meziříčí získala Sokolský dům ve zdevastovaném stavu. Tak se začala psát nová epizoda sokolovny a nyní je na současné generaci členů obnovit zašlou slávu.